A
B
C
Č
D
E
F
G
H
CH
I
J
K
L
M
N
O
P
R
Ř
S
Š
T
U
V
Z
SLOVNÍČEK
ODBORNÝCH TERMÍNŮ
abortivum,
abortivní - prostředek urychlující porod,
vyvolávající potrat
absces,
abscesní - dutina v tkáni vzniklá zánětlivým
rozpadem a vyplněná hnisem, ohraničené ložisko
hnisu v tkáni; hlíza
adrenokortikotropní
- účinek podporující činnost kůry nadledvinek
adstringens,
adstringentní - léčebný prostředek stahující,
místně zužující cévy a snižující vyměšování
afrodiziakum
- prostředek zvyšující pohlavní pud
afty
- citlivé puchýřky, vřídky na sliznici
v ústní dutině
aglutinace
- shlukování buněčných elementů, zejména
mikrobů nebo krvinek v chomáče
aklimatizace
- přivyknutí, přizpůsobení organismu novému
prostředí, hlavně cizímu, odlišnému podnebí;
zdomácnění
aktivní
uhlí - práškovitá nebo zrnitá látka,
připravená z uhlíkatých surovin vysokou
teplotou za nepřístupu vzduchu a za přítomnosti
látek odnímajících vodu, obsahující převážně
uhlík a používaná k čištění, odbarvování
a čeření
Albertus
Magnus (Albert Veliký) - německý teolog
a filozof (1193 - 1280) zabývající se přírodovědeckými
problémy, který uplatňováním aristotelismu
(realita vnějšího světa, kritika platónovského
idealismu, výklady o látce utvářené tvarem)
v církevní filozofii se stal bezprostředním
předchůdcem i učitelem Tomáše Akvinského,
nejvýznamnějšího teologa a filozofa katolické
církve ve 13. stol.
albinoidní
typ - lidé nebo zvířata s vrozenou neschopností,
vytvářet v kůži pigment, což souvisí i s
jejich světlou barvou oči a vlasů; rostliny
bez schopnosti syntetizovat chlorofyl
alergie,
alergický - nepřiměřeně silná reakce vnímavého
organismu jedince, setká-li se opětovně
s touže škodlivinou neboli alergenem; přecitlivělost
alimentární
anémie - úbytek červených krvinek v
těle, zaviněný omezením jejich výživy; výživová
chudokrevnost
alpínský
stupeň - vegetační stupen ve vys. horách
nad hor. hranicí lesa, s rostlinnými společenstvy
z keřů, keříků, skalních a suťových rostlin,
s nivami a holemi
amarum
- léčivý prostředek obsahující hořké látky
a sloužící k zlepšení chuti k jídlu a k
zvýšenému vylučování trávicích šťáv
aminový
dusík - trojvazný nebo čtyřvazný dusík
zásaditého charakteru, schopný tvořit soli
s kyselinami
analeptikum,
analeptický - léčebný prostředek zvyšující
činnost životně důležitých orgánů (povzbuzení
srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku)
analgetikum,
analgetický - léčebný prostředek zmírňující
bolest
anémie
- úbytek červených krvinek; chudokrevnost
anestetikum,
anestetický - látka vyvolávající místní
nebo celkové znecitlivění
angína
pectoris (a. pekto-) - záchvat bolestí
pod hrudní kostí vystřelující do levé ruky,
spojený s pocitem úzkosti až hrůzy a způsobený
nedokrevností srdce při oběhové poruše ve
věnčitých tepnách; srdeční angína
ankylostomiasis
- střevní onemocněni vyvolané hlístem měchovcem
dvanáctníkovým (Ancylostoma duodenale
Dubini); tunelová nemoc, cihlářská nemoc
anthelmintikum,
anthelmintický - prostředek hlístopudný,
proti střevním cizopasníkům, viz také vermifugum,
vermifugní
antiarytmikum,
antiarytmický - léčebný prostředek odstraňující
nepravidelnou (arytmickou) srdeční činnost
antiastmatikum,
antiastmatický - léčebný prostředek proti
astmatu, záduše
antibiotikum,
antibiotický - organická látka produkovaná
některými plísněmi nebo baktériemi, popř.
uměle syntetizovaná a potlačující, zabraňující
množení jiných mikroorganismů, zejména choroboplodných
antidepresivum,
antidepresívní - léčebný prostředek ke zmírnění
nebo odstranění sklíčenosti, skleslosti,
stísněného stavu
antidiabetikum,
antidiabetický - léčebný prostředek proti
diabetu, cukrovce, cukrové úplavici
antidiarrhoikum,
antidiarrhoický - léčebný prostředek proti
průjmu
antiemetikum,
antiemetický - léčebný prostředek proti
zvracení, dávení
antiepileptikum,
antiepileptický - léčebný prostředek proti
epilepsii, padoucnici
antiflogistikum,
antiflogistický - léčebný prostředek proti
zánětům, zmírňující překrvení zanícených
míst organismu
antihidrotikum,
antihidrotický - léčebný prostředek proti
přílišnému pocení
antihydropikum,
antihydropický - léčebný prostředek proti
vodnatelnosti
antihypertonikum,
antihypertonický - léčebný prostředek k
zeslabení až odstraněni vys. krevního tlaku,
zvýšeného napětí ve svalech
antihysterikum,
antihysterický - léčebný prostředek proti
hysterii
antikoagulans,
antikoagulační - látka snižující srážlivost
krve
antikoncepce,
antikoncepční - ochrana proti početí, prostředek
zamezující početí
antimalarikum,
antimalarický - léčebný prostředek proti
malárii, střídavé neboli bahenní zimnici
antimyastenikum,
antimyastenický - léčebný prostředek proti
chorobné slabosti, rychlé unavenosti svalů
antineuralgikum,
antineuralgický - léčebný prostředek proti
neuralgii
antinikotinikum,
antinikotinický - prostředek proti otravě
nikotinem
antiparkinsonikum,
antiparkinsonický - léčebný prostředek proti
parkinsonismu
antisepse
- ničení choroboplodných zárodků chem. prostředky
antiseptikum,
antiseptický - látka proti sepsi bránici
vývinu a množení choroboplodných zárodků,
mikrobů a zastavující jejich činnost
antispazmotikum,
antispazmotický - léčebný prostředek uvolňující
křečovité stažení svalů, odstraňující křeče,
viz také spazmolytikum, spazmolytický
aplikace,
aplikovat - a. léků, způsob použití, upotřebeni
léků, tj. vnitřně (vnitřní léky) nebo zevně
(zevní léky)
apofyt,
apofytní - rostlina v území původní nebo
přistěhovalá, v obou případech však planě
rostoucí a vyskytující se pouze nebo také
na stanovištích vytvořených činností člověka
nebo jim silně ovlivněných
apokarpické
gynaeceum - soubor jednoplodolistových
volných pestíků v jednom květu
apretace,
apretační - konečná úprava výrobků k docílení
jejich lepšího vzhledu
areál,
areálový - území rozšíření taxonu
archeofyt,
archeofytní - rostlina zavlečená do území
neúmyslně v předhistorické době, v pravěku
a v území zdomácnělá
aromatikum,
aromatický - vonný prostředek, vonná látka
artefakt,
artefaktový - uměle vzniklý, uměle získaný;
biol. nepřirozeným zásahem vzniklá nebo
pozměněná struktura buněk
arterioskleróza
- kornatěni tepen
artritida
- zánět kloubů, nejčastěji bakteriálního
původu
arytmie,
arytmický - porušeni pravidelné činnosti
srdce nebo plic, porucha srdečního nebo
dýchacího rytmu
asanace,
asanační - úprava nějakého prostoru po stránce
zdravotní; ozdravení, zlepšení životního
prostředí, zejména z hygienického hlediska
astma,
astmatický - záchvatovitá dušnost, např.
průdušková, alergického původu nebo srdeční,
způsobená srdeční nedostatečností a objevující
se zpravidla v noci; záducha
ateroskleróza,
aterosklerózní - forma arteriosklerózy (kornatění
tepen), vyznačená jen tvorbou ateromatózních
plátů, tj. patologických ložisek v cévní
stěně
baktericidum,
baktericidní - prostředek ničící baktérie
a jiné choroboplodné zárodky
bakteriostatikum,
bakteriostatický - prostředek brzdící růst,
rozmnožování baktérií a jiných choroboplodných
zárodků
balzámový
kanálek - prodloužená mezibuněčná prostora,
jednoduchá nebo větvená, vystlaná, vykrytá
souvislou vrstvou, nástěnnou výstelkou sekrečních
buněk vylučujících do mezibuněčné prostory
sekret, balzám, jindy silici, sliz apod.
Basedowova
nemoc - hormonální porucha, způsobená
zvýšenou činností štítné žlázy; bazedov
(podle německého lékaře K. A. Basedowa,
1799 - 1854)
bazální
hlíza - hlíza vzniklá ztloustnutím nejdolejších
článků stonku
benediktýnka
- hořkosladký, hustý, žlutý, aromatický
a jemně kořeněný likér, o jehož přípravu
se údajně zasloužili členové benediktýnského
řádu v opatství ve Fécamp, přístavním městečku
v sev. Francii v departementu Seine-Maritime;
základem likéru byl koňak a lihové výtažky
různých léčivek a koření, především
puškvorce a zázvoru, pak také benediktu,
meduňky, yzopu, máty, tymiánu, angeliky,
pelyňku i skořice, macizu, hřebíčku, kardamonu
atd.; městečko Fécamp bylo známo již v římské
době pod jménem Fiscanum
biosyntéza,
biosyntetický - tvorba látek živé hmoty,
většinou za katalýzy a vždy za fyziologických
podmínek, tj. při určité teplotě organismu,
ve vodném, mírně kyselém nebo zásaditém
prostředí a za normálního tlaku
bisymetrický
květ - květ, který lze rozdělit na dvě
zrcadlově shodné poloviny pouze dvěma na
sebe kolmými rovinami; dvoustranně souměrný
květ
blizna
- hor. bradavičnatá, lepkavá část pestíku,
přisedlá na jeho vrcholu nebo ukončující
čnělku, na níž se zachycují pylová zrna
a kde klíčí v pylovou láčku
bobule
- dužnatý nebo šťavnatý plod z jednoho nebo
několika plodolistů, s oplodím rozlišeným
ve vnější blanitý nebo kožovitý obal a ve
vnitřní část zpravidla dužnatou nebo šťavnatou
a obsahující jedno semeno nebo větší počet
semen
borka
- vnější, povrchové a odumřelé vrstvy krycích
pletiv kořenů, kmenů a tlustších větví dřevin,
jež praskají v části různého tvaru a dříve
nebo později se odlupují; tzv. “kůra” dřevin
brachyblast
- prýt (větévka, lůžko květu nebo květenství)
s nepatrným prodlužovacím růstem, trvale
zkrácená větévka s listy, s listy a květy
nebo jen s květy
bronchiální
astma - průdušková záducha, těžká záchvatovitá
dusnost, provázená slyšitelným sípáním,
podmíněným křečovitým sevřením průdušek
bronzová
doba - dějinné období lidstva pravěku
následující po eneolitu (pozdní doba kamenná,
ve střed. Evropě zhruba 2500 - 1800 př.
n. l.), kdy kámen jako surovina na výrobu
nástrojů, nářadí, zbraní apod. byl nahrazen
mědí a pak bronzem; počátek přibližného
datováni bronzové doby se zpožďuje od vých.
k záp., např. Palestina-Egypt ± 3200, spíše
už dříve, Anatólie ± 2500, záp. Středomoří
2000, střed. Evropa 1800 - 700 a Skandinávie
1500 př.n.l.
bylináře
- spisy o léčivých rostlinách a jejich použiti,
často ilustrované, pocházející z doby od
pozdního starověku do 16. stol. včetně;
rostlináře
cibule
- velmi zkrácená dol. část stonku (podcibulí,
podpučí) omezeného vzrůstu, svrchu se zdužnatělým
šupinovitým listem, s více zdužnatělými
šupinovitými listy nebo jen s listovými
pochvami a vespod se svazkem náhradních
(adventivních) kořenů; je to zásobní orgán
pro
výživu rostliny v příštím vegetačním období
Clusius
Carolus [klú-ka-], Charles de I‘Ecluse
[šárl d leklýz] - francouzský botanik (1526
až 1609), prof. na univerzitě ve Vídni a
zakladatel tamní botanické zahrady; zavedl
do kultury ve střed. Evropě některé cizí
rostliny, např. jírovec, puškvorec, tulipán,
brambor aj.
Codex
Constantinopolitanus [ko- kon-] - sbírka
výkladů (z r. 512) ke knihám Dioskoridovým,
jež pod názvem Hylika (asi z r. 78) zahrnuje
údaje o všech tehdy známých léčivech
Columella
Lucius lunius Moderatus [ko-] - římský
spisovatel (1. stol.), vynikající znalec
tehdejšího zemědělství a pěstování rostlin,
autor znamenité 12 svazkové encyklopedie
O zemědělství (De re rustica) [-ka]
cor
pulmonale [kor] - izolované zvětšení
pravé komory srdeční v důsledku překážek
v malém oběhu; plicní srdce
cyanogenní
- vztahující se k cyanóze, což je modrofialové
zbarvení kůže obvodových částí těla (rtů,
tváří, konců prstů apod.) a někdy i sliznic,
způsobené porušením oběhu krve nebo jejím
složením
cytostatikum,
cytostatický - léčebný prostředek brzdící
růst a rozmnožování buněk tkáně, hlavně
nádorových, ale bez možnosti nádorové onemocnění
vyléčit
češule
- miskovitá, pohárkovitá nebo lahvicovitá
dol. část květu vznikající radiálním i tangenciálním
srůstem dol. části květních obalů a tyčinek
(srůst “za sebou i vedle sebe")
čihovitý
- obráceně kuželovitý, s boky poněkud vypouklými,
tedy zhruba tvaru dětské dřevěné káči; opak
kuželovitý, obkuželovitý
člunek
- útvar v koruně květu bobovitých rostlin,
vzniklý spojením dvou dol. korunních lístků,
viz také motýlovitý květ
čnělka
- tenká, stopkovitě zúžená část pestíku
vyrůstající většinou na jeho vrcholu a nesoucí
na konci bliznu; probíhá jí kanálek vyplněný
řídkým pletivem, z něhož se vyživují pylové
láčky prorůstající tudy k vajíčkům do dutiny
semeníku
čočinky
- bradavkovitě vystouplé útvary přerušující
souvislý korkový kryt dřevnatých stonků,
tvořené mrtvými buňkami, mezi nimiž je mnoho
mezibuněčných prostor, jež zprostředkují
spojení mezi ovzduším a soustavou intercelulár
v dřevině, a tím výměnu plynů; čočinky jsou
obdobou průduchů v pokožce bylinných stonků
a jsou často i barevně odlišné od povrchu
borky
čtyřmocné
tyčinky - v celku šesti tyčinek androecea
v květu jsou čtyři ve vnitřním kruhu (přeslenu)
s delšími nitkami, tedy “mocnějšími" než
dvě v kruhu vnějším
čupřinatý
oddenek - oddenek se zbytky vláknitě
rozpadlých pochev na vrcholu (hlavě)
degradační
produkt - látka vzniklá odbouráním,
postupným rozkladem, štěpením složitějších
organických látek na jednodušší, např. postupné
enzymatické odbouráni bílkovin, tuků a cukrů
při látkové přeměně
denaturace,
denaturační - zbaveni látky její přirozené
povahy přidáním jiné, u bílkovin např. změny
způsobené v přirozených bílkovinách fyzikálním
nebo chemickým zásahem
depigmentace,
depigmentační - úbytek barviva v tkáni,
ztráta pigmentu
deprese
- skleslost, stísněnost, sklíčená nálada
vyúsťující někdy až v beznadějnost, zoufalství
deratizace,
deratizační - hubení hojně se rozmnoživších
škodlivých hlodavců, především potkanů,
myší a krys, kteří způsobují nejen značné
hospodářské škody, ale jsou i přenašeči
nakažlivých nemocí na lidi a užitková zvířata;
jedovaté návnady k hubení hlodavců se označují
jako rodenticidy
derivát
- chem. sloučenina, odvozená od určité základní
látky
dermatitida
- zánět kůže nejrůznějšího původu
dermatologie,
dermatologický - nauka o kůži a jejích chorobách;
kožní lékařství
dermatóza
- kožní onemocnění, přesněji nespecifikované
detoxikace,
detoxikační - zbavení jedovatosti, odstranění
jedovatých látek, zneškodnění jedu
dezinficiens
- prostředek umrtvující patogenní mikroorganismy,
mikroby; prostředek s baktericidním účinkem,
dezinfekční látka
diaforetikum,
diaforetický - léčebný prostředek podporující
pocení; prostředek potopudný
diagnostický
- diagnostické znaky, vymezující ohraničení
taxonu a stanovící tak jeho zařazení do
příslušné jednotky v sousledu třídicích
kategorií; jejich soubor tvoří diagnózu
(latinský popis) taxonu, která je po platném
zveřejnění podkladem pro jeho platnost
diakritický
- diakritické znaky, význačné nápadné rozlišovací
znaky, charakteristické jen pro určitý taxon
a vhodné k jeho jednoznačnému odlišení od
jiného taxonu, vzhledem třeba ± podobného,
a tím k jeho určení, označení příslušným
jménem
dieta,
dietní - způsob výživy, určený lékařem při
určité chorobě, soupis zakázaných a naopak
dovolených jídel; úprava celkové životosprávy
nemocného, i s přihlédnutím k jeho jídelním
zvyklostem a k práci, kterou během léčení
koná
digestivum,
digestivní - léčebný prostředek podporující
trávení
Dioskorides
Pedanius - starořecký lékař (l. stol.),
původem z města Anazarbu v Malé Asii, jehož
spis (5 knih) o léčivých látkách De Materia
medica měl až do 16. stol, podstatný vliv
na tehdejší medicínu i botaniku; byl propracován
zvláště v části botanické
diploid,
diploidní - rostlina s obvyklým, dvojnásobným
počtem chromozómů v jádru buněk, představujícím
součet haploidních počtů chromozómů samčího
a samičího gametu (pohlavních buněk)
diuretikum,
diuretický - léčebný prostředek podporující
činnost ledvin, a tím vylučování moči; prostředek
močopudný
diuréza
- vylučování moči ledvinami
dlanitá
žilnatina - žilnatina s hlav. žilkami
vybíhajícími paprskovitě z vrcholu řapíku
na spodině čepele listu a dále se v ní rozvětvujícími
dlanitě
složený list - složený list skládající
se z dlanitě uspořádaných, zřetelné oddělených,
přisedlých nebo řapíčkatých lístků vyrůstajících
paprsčitě na volném konci společného řapíku
dlanitodílný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až asi do 2/3 směrem k její spodině v dlanitě
uspořádané úkrojky
dlanitoklaný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až asi do 1/2 směrem k její spodině v dlanitě
uspořádané úkrojky
dlanitolaločný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až asi do 1/3 směrem k její spodině v dlanitě
uspořádané úkrojky
dlanitosečný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až téměř k její spodině v dlanitě uspořádané
úkrojky
dražé
- lék nebo cukrovinka oblého a zploštělého
(čočkovitého) tvaru, s tuhou, leštěnou povrchovou
vrstvou, s potahem zpravidla cukrovým
droga
- upravený nebo neupravený, usušený rostlinný
či živočišný produkt nebo surovina, s organizovanou
strukturou nebo amorfní sloužící k výrobě
léčiv, látek technicky důležitých nebo látek,
které se používají přímo k léčení, technickým
nebo jiným užitkovým účelům; drogou však
nejsou čerstvě nasbírané léčivé rostliny,
čerstvé léčivé zvířecí orgány apod.
drum
[dram] (angl.) - původně středně těžký ocelový
sud, vyztužený valivými nákružky, dnes i
lepenkové sudy či sudy z plastických hmot
se snímatelným víkem
dryák
- původně lék proti jedu, kousnutí nebo
štípnutí jedovatým zvířetem, připravovaný
z rozmanitých, na prášek rozdrcených rostlin,
smíchaných s medem; vynalezl ho Andromachos
Kretenský, lékař císaře Nerona (1. stol.);
popis léku je ve spise De antidotis (O protijedech),
který se mylně připisoval starořeckému lékaři
Galenovi; později se jako dryák označoval
lék, jemuž se přisuzovala zázračná moc,
ve skutečnosti však byl neúčinný, a také
lék šalebně vychvalovaný, neprospěšný
dvoubratré
tyčinky - tyčinky květu srostlé nitkami
ve dva svazečky, přičemž jeden z nich může
tvořit pouze jedna tyčinka, jež je tedy
volná
dvoudomé
rostliny - rostliny s jednopohlavními,
samčími nebo samičími květy, odděleně na
různých jedincích druhu nebo s prokly, s
pohlavními ústroji samčími nebo samičími
dvoumocné
tyčinky - v celku čtyř tyčinek androecea
v květu jsou párově dvě s delšími nitkami
než dvě ostatní
dysfunkce,
dysfunkční - porušená, poškozená činnost
nějakého orgánu
dyspepsie,
dyspeptický - žaludeční nebo střevní porucha
trávení
ekzém
- akutní nebo chronické onemocnění kůže
vyznačující se svěděním a vznikající z přecitlivělosti
postiženého na nějakou látku
elipsoid,
elipsoidní - těleso vzniklé otáčením elipsy
kolem jedné z jejích dvou na sebe kolmých
os; rovina proložená jednou osou protíná
elipsoid v elipse, rovina druhé osy v kružnici
emmenagogum,
emmenagogní - prostředek vyvolávající nebo
upravující nepravidelnou menstruaci
emetikum,
emetický - prostředek vyvolavající vrhnutí,
zvracení, dávení
emulgátor
- povrchově účinná látka usnadňující rozptýlení
jiné látky, pevné nebo kapalné v kapalině,
a tím podporující vznik a vytvoření emulze
a zvyšující zároveň její stálost
emulze
- soustava dvou nesmísitelných kapalin,
zdánlivě sourodá směs, v níž jedna kapalina
je jemně rozptýlena ve druhé
endemit,
endemický - taxon vzniklý v určitém přirozeně
ohraničeném území, vázaný svým výskytem
výhradně na toto zeměpisně úžeji omezené
území
endosperm
- mnohobuněčné živné pletivo vajíčka sloužící
výživě rostoucího zárodku semena
enfleuráž
[ánfléráž] - získávání vonných latek z květů
extrakcí tukem při normální teplotě; nasycením
tuku vonnou látkou vznikne pomáda, používaná
ve voňavkářství nebo v kosmetice; z pomády
se vonná látka extrahuje alkoholem, vzniká
tak vonná esence pro přípravu voňavek
epifyt,
epifytický - rostlina rostoucí na povrchu
jiné rostliny v prasklinách borky, v rozsochách
větví apod. a vyživující se samostatně fotosyntézou
a vybavená mnohdy asimilujícími vzdušnými
kořeny
epitel,
epitelový - tkáň složená z buněk hustě vedle
sebe uložených bez vmezeřeného pojiva, jež
kryje povrch těla organismu a některých
jeho dutin, zpracovává látky z vnitřního
prostředí a popřípadě je vylučuje, vstřebává
živiny z vnějšího prostředí, rozšiřuje zornice
a vnímá smyslové podněty; výstelka
esence
- výtažek obsahující přírodní vonné a chuťové
látky, specifické pro některé rostliny nebo
jejich části; tresť
esterifikace,
esterifikační - reakce kyselin s alkoholy
za přítomnosti činidel odnímajících vodu
estrogeny,
estrogenní - hormony vznikající v ženských
(samičích) pohlavních žlázách a ovlivňující
pohlavní vývin těchto jedinců
etnobotanika,
etnobotanický - styčná věda botaniky a etnografie
studující vztahy kmenů, národností a národů
k rostlinstvu je obklopujícímu, jeho vliv
na jejich duchovni i hmotnou kulturu a praktické
využití rostlin v životě člověka
euforikum,
euforický - látka způsobující subjektivní
pocity dobrého duševního i tělesného zdraví,
zejména u vážně nemocných
excitans
- léčebný prostředek oživující, dráždicí
a vzpružující činnost mozku, krevního oběhu
a dýchání
exkrece,
exkret - vylučováni, odstraňování nadbytečných,
již nepotřebných odpadových látek, vznikajících
v těle během látkové přeměny; vyměšování;
produkt vyměšováni
expektorans
- léčebný prostředek podporující, zvyšující
uvolňování hlenů a usnadňující vykašlávání
explantát
- část čerstvé, živé tkáně nebo pletiva,
vyňatá, vytržená z těla živého organismu
exsudát,
exsudátový - zánětlivý výpotek, tekutina,
jež je působením škodlivé látky vyměšována
z krevních a mízních cest do oblasti zánětu,
kam dodává protilátky, ředí škodliviny apod.
extrakt
- tekutý, částečně nebo úplně zahuštěný
vodný, alkoholový nebo éterový výtažek drogy,
v případě potřeby předem odtučněné; výluh,
tresť
extrasystola,
extrasystolický - předčasný stah srdce
extrorzní
prašníky - prašníky, jejichž prašné
váčky jsou obráceny ke květnímu obalu (květním
obalům), tedy k obvodu květu a na té straně
se ve zralosti pylu také otvírají
farmacie,
farmaceutický - složka zdravotnictví, obor
zabývající se výzkumem, výrobou, kontrolou
a vydáváním léčiv, léčivých přípravků a
léků; lékárnictví
farmakodynamický
účinek - vliv léčiv (léků) na funkce
orgánů a způsob, jak k případné změně dochází
farmakoergázie
- obor farmakognózie zabývající se sběrem,
úpravou, zpracováním, pěstováním a šlechtěním
léčivých rostlin
farmakognózie,
farmakognostický - nauka o drogách rostlinného
a živočišného původu, jejich všestranné
vědecké poznávání, popisování a porovnávání
získaných výsledků
farmakologie,
farmakologický - nauka o působeni chemických
nebo přírodních látek, tedy i drog nebo
jejich součástí na zdravý nebo nemocný organismus,
o jejich vstřebáváni, přeměnách, vylučování
a terapeutickém užití
febrifugum,
febrifugní - léčebný prostředek ke zmírnění
nebo k odstranění horečky
fenologie,
fenologický - nauka o závislosti životních
projevů rostlin (i živočichů) na střídání
ročních období a změnách počasí, sleduje
roční životní cyklus těchto organismů v
různých zeměpisných oblastech
fibrinolýza
- rozpouštěni fibrinu, tj. ve vodě nerozpustné
bílkoviny vznikající v krvi z fibrinogenu
působením enzymu trombinu, zpravidla účinkem
enzymu
fotodynamie,
fotodynamický - působeni některých paprsků,
pro organismy zpravidla škodlivé
fotosenzibilita,
fotosenzibilní - citlivost organismu na
sluneční záření
fungicidy,
fungicidní - chem. látky, používané k ochraně
užitkových pěstovaných rostlin proti cizopasným
houbám a houbám poškozujícím různé suroviny,
např. kůže, papír, textilie; houbomorné
přípravky
fungistatikum,
fungistatický - látka zastavující růst,
rozmnožováni choroboplodných hub, např.
plísní
furunkulóza
- výskyt mnohočetných furunklů (nežitu),
tj. hnisavého stafylokokového ohraničeného
zánětu vlasového nebo chlupového misku u
téže osoby
fytoncidy,
fytoncidní - účinné látky, vyizolované z
některých cévnatých rostlin, jež se svým
působením na mikroby, plísně a prvoky podobají
antibiotikům; na fytoncidy jsou bohaté kuchyňská
cibule, křen, hořčice, česnek, chmel, rajče
aj.; uplatňují se při konzervaci potravin
galenika,
galenický - léčivé přípravky z jakékoli
suroviny, ale nepřipravené chem., synteticky
Galenos
(Claudius Galenus) - starořecký lékař
(2. stol.) z města Pergamon v Malé Asii,
osobní lékař několika římských císařů. V
četných spisech zpracoval všechny tehdejší
obory lékařství. Spisy se těšily značné
vážnosti po celý středověk, některé se však
dochovaly jen v latinských překladech; Galenos
uvedl ve známost přípravky zhotovené z drog,
odtud také označení galenické přípravky,
galenika, připravované dnes většinou ve
farmaceutickém průmyslu, dříve převážně
v lékárnách
gastritida
- zánět žaludku
gastroenteritida
- současný zánět žaludku a tenkého střeva
projevující se zvracením a průjmem
geriatrikum,
geriatrický - prostředek k léčení chorob
souvisících s vysokým věkem
gerontologie,
gerontologický - nauka o stárnutí lidi,
jeho příčinách, projevech a chorobách
globule
- poševní čípky kulovitého, vejcovitého
nebo mandlovitého tvaru; poševní kuličky
glosář
- označení středověkého spisu, knihy, kde
jsou slovní nebo věcné vysvětlivky připisovány
mezi řádky původního textu nebo na jeho
okraji; také název středověkých slovníků
nebo speciálního slovníku obsahujícího výčet
slov
glykosurie
- vylučování cukru močí; cukr v moči
gonádotropní
hormony - hormony bílkovinné povahy
zvyšující a měnící činnost pohlavních žláz
gramnegativní
mikrobi - mikrobi nebarvitelné Gramovou
metodou; H. Ch. J. Gram (1853 až 1938),
dánský lékař a mikrobiolog, zavedl barvení
mikrobů roztokem krystalové violeti
grampozitivní
mikrobi - mikrobi, jež se Gramovou metodou
zbarvují tmavofíalově
granulace,
granulační - granulační tkáň (“živé maso”),
vazivově cévní tkáň vznikající při hojení
rány nebo zánětlivého ložiska, z níž vzniká
jizva; vytváření takové tkáně
granulky,
granule - léčivé přípravky ve tvaru malých
zrnek, s přesným označením množství účinných
látek, obsažených v 1 g; základní látkou
granulí, granulek je škrob a cukr
gynaeceum
- soubor plodolistů v květu, tvořený jedním
pestíkem z jednoho plodolistu nebo několika
vzájemně srostlých plodolistů nebo z několika
až značného počtu jednoplodolistových, samostatných,
volných pestíků
gynofor
- stopka pestíků nebo stopkovitě prodloužená
hor. část lůžka květu nebo květenství nesoucí
gynaeceum a později plod, souplodí nebo
plodenství
halucinogen,
halucinogenní - látka způsobující halucinace,
přeludy, tj. zdánlivě smyslové vjemy nebo
představy, jež osoba trpící halucinacemi
pokládá za skutečné
hemolytikum,
hemolytický - látka rozpouštějící červené
krvinky a uvolňující jejich červené barvivo
hemoglobin
hemolýza
- rozklad, rozpouštění červených krvinek
za současného uvolňování jejich krevního
barviva
hemostyptikum,
hemostyptický - léčebný prostředek zastavující
krvácení
herbicidy,
herbicidní - chem. prostředky na hubení
plevelů
heterocyklická
vazba - označení uzavřeného řetězu cyklické
organické sloučeniny, v němž kromě atomů
uhlíku jsou také atomy jiných prvků, např.
dusíku a kyslíku
Hildegarda
von Bingen - abatyše, představená kláštera
z města Zweibrücken (žila ve 12. st.), ležícího
při říčce Er-Bach, asi 40 km vých. od Saarbrückenu,
dnes ve spolkové zemi Rheinland-Pfalz (NSR);
abatyše byla známa také svými znalostmi
o léčivých rostlinách a jejich použití
Hippokrates
(Hippocras, Ipokras) - nejslavnější starořecký
lékař z Kou (asi 5. - 4. stol. př. n. l.),
údajný autor 53 navzájem značně odlišných
spisů, jež se uvádějí pod společným názvem
Corpus Hippocraticum [kor- hypokratykum],
jež ovlivňovaly medicínu po celý středověk;
Hippokratovy diagnostické metody podložené
zkušeností i jeho návody k léčení nejrůznějších
chorob budí patřičnou úctu i
obdiv ještě dnes
hlávka
- jednoduché hroznovité květenství, s vřetenem
zkráceným většinou na malé polokulovité
lůžko nesoucí ± přisedlé květy; strboul
hole
- travnaté porosty v horách nad souvislou
hranicí lesa
homeopatie,
homeopatický - léčebný systém, který založil
německý lékař Ch. F. S. Hahnemann (1755
- 1843) podle zásady Similia similibus curantur
[s. s. ku-] - podobné se léčí podobným,
tedy užíváním léků, jež u zdravého vyvolávají
stejné nebo podobné příznaky, jakými se
projevuje nemoc, tedy průjem projímadlem,
ovšem v nepatrných dávkách a za předpokladu,
že malé dávky mají opačný účinek než veliké;
opakem homeopatie je alopatie, tj. léčení
léky, jež působí opačně než jsou příznaky
choroby; dnes je to obecně používaný způsob
léčení
homolog
- člen chem. homologické řady, tj. řady
podobných sloučenin, jejíž členové se vzájemně
liší pouze jednou nebo několika stavebními
jednotkami
hormon,
hormonální - látka vylučovaná žlázou s vnitřní
sekreci a ovlivňující činnost nebo rozvoj
tkání a orgánů, životních pochodů a užívaná
(někdy připravená i synteticky) jako lék
hrozen
- jednoduché hroznovité květenství, na jehož
vřetenu vyrůstají jednotlivě ± stejně dl.
stopkaté květy
hybrid,
hybridní - rostlinný hybrid, rostlina vyrostlá
ze semena, jež vzniklo oplozením vaječné
buňky vajíčka jednoho druhu samčí pohlavní
buňkou z pylové láčky jiného druhu téhož
rodu nebo dvou druhů a každého z jiného
rodu; hybrid však může vzniknout i mezi
jedinci vnitrodruhových jednotek téhož druhu;
kříženec
hybridogenní
- hybridogenní nebo hybridní původ,
původ v kříženci
hydrolýza,
hydrolytický - chemická reakce, při niž
se sloučenina působením kyselých či zásaditých
činidel rozkládá na své komponenty, např.
ester > kyselina + alkohol
hydrogenace
- zavádění vodíku do chem. sloučeniny
hygroskopie,
hygroskopický - schopnost zadržovat a pohlcovat
vzdušnou vlhkost; vláhojevnost, vláhojevný
hypertenze,
hypertenzní - zvýšeni krevního tlaku
hypnotikum,
hypnotický - léčebný prostředek vyvolávající
stav podobný přirozenému spánku, v malých
dávkách působí pouze jako uklidňující prostředek
hypochondrie,
hypochondrický - sklon zveličovat nebo si
namlouvat nemoc, pokládat zdánlivé nebo
skutečné potíže za vážné nebo za vážnější
než skutečně jsou, věnováni zvýšené pozornosti
pacienta svému tělu; tísnivá nálada vyplývající
z domnělé nemoci
hypokotyl,
hypokotylní - první článek stonku na klíční
rostlince mezi jejím kořínkem (kořenem)
a dělohami nebo dělohou; stonkový článek
podděložní
hypotenzívum,
hypotenzívní - léčebný prostředek ke snížení
krevního tlaku, viz také hypotonikum, hypotonický
hypotonikum,
hypotonický - viz hypotenzívum, hypotenzivní
hysterie,
hysterický - duševní choroba projevující
se prudkými polovědomými citovými reakcemi,
neuróza s kolísavostí nálad, se zvýšenou
ovlivnitelností a sklonem k dramatizování
vnějších dojmů; citový vzruch převládá nad
rozumem
chemismus
- chem. stránka látek nebo dějů
chemotyp,
chemotypový - taxon s určitou definovatelnou
chemickou skladbou
chlopeň
plodu - vnější, postranní, oddělující
se část pukavého plodu
chlórcholinchlorid
(CCC) - 2-chlóretyl trimetyl amonium chlorid,
používá se v zemědělství proti poléhání
obilí, brzdí v rostlinách účinek látek,
které podminují prodlužovací růst rostlin
chmýr
- věneček jednoduchých nebo pérovitých chlupů,
štětin, šupin apod., umístěný na vrcholku
plodu nebo vyzvednutý jako paprskovitý “padák”
na tenkém zobánku; útvar na plodech rostlin
hvězdnicovitých a kozlíkovitých vznikající
přeměnou a zvětšením za květu nepatrného,
nenápadného kalicha; papus
chobotnatý
list - jednoduchý list, s čepelí na
okraji mělce, stejnoměrné rozdělenou v zaokrouhlené
zářezy i úkrojky (choboty, laloky)
chocholičnatá
lata - lata s dol. postranními větvemi
± prodlouženými, připomínající tak vzhledem
chocholík
chocholík
- jednoduché hroznovité květenství,
s dol. stopkami květů delšími než jsou hor.,
takže všechny květy jsou ± v jedné rovině
cholagogum,
cholagogní - léčebný prostředek usnadňující
a zvyšující vylučování žluči do střeva
cholecystopatie
- souborné označení chorob žlučníku bez
bližšího určení
choleretikum,
choleretický - léčivo zvyšující tvorbu žluči
cholinomimetikum,
cholinomimetický - léčivo napodobující účinek
acetylcholinu
chromatografie,
chromatografický - metoda dělení směsi pevných
látek (převedených do roztoků), kapalných
i plynných (původně biologických barviv)
na jednotlivé složky na vhodných nosičích;
ch. se používá ke kontrole čistoty látek,
k jejich určení apod.
chromozóm,
chromozómový - stužkovitý drobnohledný útvar,
patrný v jádru buňky při jejím nepřímém
dělení, vláknitě uspořádaný jaderný chromatin,
který se charakteristicky barví zásaditými
barvivy; chromozómy mají trvalou strukturu,
jejich počet je pro druhy příznačný
chronický
- chronická choroba, trvající delší dobu;
vleklý, počasný, často se opakující
idioblast
- buňka nebo skupina buněk jiného tvaru,
tloušťky blan nebo obsahu, než jsou okolní
buňky základního pletiva
indikace,
indikační - soubor okolnosti, jež nutí k
určitému léčebnému postupu nebo zákroku,
předepsání vhodné léčby, vhodného zákroku
infúze
- přívod, dodáváni tekutin do krevního oběhu,
podkožních tkání apod. jinou cestou než
trávicí trubicí
infúzum,
infúzní - vodný výluh rostlinných drog,
viz také nálev
insekticidy,
insekticidní - prostředky k hubení škodlivého
hmyzu, používané jako poprachy, postřiky
nebo zamlžování; jsou přírodní z rostlinných
surovin nebo uměle vyrobené, a to anorganické
nebo organické
intramuskulární
- intramuskulární injekce, vstříknutí tekuté
léčivé látky injekční stříkačkou do svalu;
nitrosvalový
intravenózní
- intravenózní injekce, vstříknutí tekuté
léčivé látky injekční stříkačkou do žíly,
tedy přímo do krevního oběhu
ion,
iont - elektricky nabitá částice vzniklá
z atomu nebo ze skupiny atomů ztrátou nebo
nabytím jednoho nebo více elektronů, čili
atom nebo skupina atomů elektricky nabitých
ischias,
ischiadický - bolest různého původu v místech
průběhu sedacího nervu, bolest v “kříži”
vystřelující do jedné, výjimečně do obou
končetin po zadní ploše hýždí, stehna a
lýtka
izomerace,
izomerizace - přeskupení atomů v molekule
jařmo
- pár, dvojice vstřícných nebo sblížených
lístků zpeřeného listu
jednobratré
tyčinky - tyčinky květu srostlé nitkami
v jediný svazeček
jednodomé
rostliny - rostliny s jednopohlavnými
květy nebo s pohlavními ústroji odděleného
pohlaví na témže jedinci
jednoduchý
list - list, s čepelí nečleněnou nebo
různě hlubokými zářezy členěnou, jejíž souvislost
je však vždy zachována; zářezy jsou jemné,
takže celkový tvar čepele podstatně neovlivní,
např. list pilovitý, zubatý, vroubkovaný,
vykrajovaný (tzv. celé listy) nebo sahající
hlouběji, pak jsou zářezy a jimi vzniklé
úkrojky čepele uspořádány v souvislosti
s žilnatinou listu, např. členění zpeřené,
dlanité nebo znožené (tzv. členěné listy)
jednopohlavný
květ - květ pouze s jedním typem pohlavních
ústrojů, buď s tyčinkami, nebo s pestíkem
(pestíky nebo plodolisty); různopohlavný
květ
jehněda
- jednoduché hroznovité květenství, s chabým
vřetenem, zpravidla převislé, nicí a ± s
přisedlými květy
juchta
- pevná, nepromokavá obuvnická useň, tj.
vyčiněná, vydělaná surová hovězí nebo koňská
kůže
kalich,
kališní lístky - vnější, většinou zelené
lístky v květech s rozlišenými květními
obaly v kalich a korunu
kalíšek
- kruh (přeslen) zelených lístků ± těsně
pod kalichem, menších rozměrů, než tento
kambium,
kambiální - dělivé pletivo ve stoncích a
kořenech nahosemenných a dvouděložných rostlin
tvořící ± souvislý dutý válec (na příčném
řezu jako tenký kruh) blízko povrchu orgánu,
jehož činností vznikají složky druhotného
dřeva (letokruhy v kmenech) a lýka; mízní
pletivo
kancerostatikum,
kancerostatický, viz karcinostatikum
kandování,
kandovaný, kandovat - postupné proslazování
upraveného ovoce stále koncentrovanějším
roztokem cukru až vznikne polotuhý výrobek,
na povrchu s vrstvičkou cukerných krystalků
karamelizace
- pochod, jímž se cukr vys. teplotou převádí
v pálený cukr neboli karamel
karcinostatikum,
karcinostatický - léčivý prostředek zpomalující
nebo zastavující rakovinu, viz také kancerostatikum,
kancerostatický
kardiakum
- srdeční léčebný prostředek, srdeční lék
kardioaktivum,
kardioaktivní - účinný srdeční léčebný prostředek
kardiotonikum,
kardiotonický - léčebný prostředek posilující
činnost srdce
kari
- směs několika druhů mletého, převážně
cizokrajného koření; koření kari je více
druhů (směsi), všecky mají jihoasijský,
hlav. indický nebo indonéský původ
karminativum,
karminativní - léčebný prostředek proti
plynatosti, nadýmání
karyotyp
- souborné označení znaků sádky chromozómů
v jádře buňky, tj. jejich počtu, tvaru,
velikosti a struktury; idiogram
katalýza,
katalytický - urychlení chem. pochodů katalyzátory,
tj. látkami, jež se samy při reakci nespotřebovávají
klas
- jednoduché hroznovité květenství s přisedlými
květy
klimaktérium,
klimakterický - období v životě ženy, kdy
přestává funkce jejích pohlavních žláz,
orgánů; přechod
klinik
- lékař pracující na klinice, tj. v nemocničním
oddělení na lékařské fakultě univerzity,
jež slouží také k výuce mediků, odbornému
školení lékařů, popř. i k výzkumu
klon,
klonování - soubor potomstva vzniklého nepohlavně
z rostlinného jedince
klyzma
- nálev tekutiny konečníkem za účelem výplachu
střev, dodání léčiva nebo výživy do těla
touto cestou; klystýr
Kneipp
Sebastian - neúnavný bavorský propagátor
a vpravdě zakladatel vodoléčby (1821 až
1897). Založil v bavorském městečku Wörishofen,
asi 50 km jihozáp. od Augsburku (NSR), kde
působil většinu života jako farář, vodoléčebný
ústav a dětský útulek
koagulace,
koagulační, koagulát - shlukování částic
tuhých látek z roztoků, zpravidla koloidních
kolaps
- náhlé ochabnutí nebo selhání činnosti
oběhové soustavy (silný pokles krevního
tlaku), jež se může projevit i jako přechodná
ztráta vědomí a celkový pokles tělesných
sil, vyvolané nedostatečným prokrvením mozku;
zhroucení, mdloba
kolce
- tvrdé, zpravidla zkrácené větévky (brachyblasty),
ostře špičaté, vytvořené jako trny
koloid,
koloidní - látka rozptýlená ve formě částic
v druhé látce, jež je v nadbytku; částice
rozptýlené látky lze rozlišit optickými
metodami
kolovitá
koruna - srostloplátečná koruna s kratičkou
trubkou a s lemem (s jeho úkrojky), rozloženým
(rozloženými) do plochy
komplikace
- nemoc přidružující se k původní chorobě,
průvodní znak původní nemoci; znesnadnění
průběhu léčby
kontejner
- obalová konstrukce pro hromadnou dopravu
zboží; přepravní skříň
kopisťovitý
list - jednoduchý list, s čepeli 2 až
4krát delší než šir., na vrcholu nejširší
a ± zaokrouhlenou a dolů znenáhla zúženou
korigens
- látka upravující, překrývající, a tím
zlepšující nepříjemnou chuť, vůni, popř.
i vzhled léku
koruna,
korunní lístky - vnitřní, převážně zbarvené
lístky v květech s rozlišenými květními
obaly v kalich a korunu
kořenová
hlava - vrcholová, nejhořejší zvětšená
část kořene, zvětšený a vytrvávající hypokotyl
a zdřevnatělá dol. část stonku
kosmetikum,
kosmetický - fyzikální nebo chemický prostředek
sloužící k pěstění krásy těla, hlavně pokožky,
nehtů, vlasů, ústní dutiny a zubů, k jejímu
udrženi a k odstraněni, zejména zakryti
jejích nedostatků, tzv. kosmetických vad,
nikoli však k jejich léčení, popř. vyléčení
kosmopolit,
kosmopolitní - taxon, s rozšířením nejméně
ve čtyřech světadílech
kosníkovitý
list - jednoduchý list, s čepelí ve
tvaru ± kosočtverce
kracovitý
list - jednoduchý list, s čepelí s vrcholovým
úkrojkem největším a s postranními dolů
namířenými a postupně menšími
krevní
plazma - tekutá složka krve
křídla
- dva postranní lístky koruny v květu rostlin
bobovitých, viz také motýlovitý květ
křižmostojné
listy - sousední páry vstřícných listů,
navzájem odchýlené o 90°
kultivar
- mezinárodni jednotka pro označení souboru
pěstovaných rostlin, který se zřetelně vyznačuje
nějakými znaky (morfologickými, fyziologickými,
cytologickými, chemickými, fenologickými
nebo i jinými) a který si při rozmnožování
pohlavním nebo nepohlavním tyto rozlišovací
znaky uchovává; zkratka kultivaru je cv.
(lat cultivar), klade se buď před jméno
výpěstku, nebo se toto jméno vkládá mezi
jednoduché uvozovky, psané před i za jménem
výhradně nahoře; označení kultivar zaměňují
naši zemědělští a zahradničtí praktikové
většinou s termínem “odrůda”, což je ovšem
jedině český ekvivalent botanické variety
(varietas)!
kurativní
- léčící nemoc již vzniklou; léčebný
květenství
- soubor květů na společném stonku, uspořádaných
podle určitých pravidel
labiátové
žlázky - žláznaté chlupy umístěné v
pokožce a vylučující v hlavičce složené
z osmi buněk silici, jež se hromadí pod
odchlípenou kutikulou; často u zástupců
čel. hluchavkovitých
laktace,
laktační - vyměšováni mléka z mléčných žláz
laločnatý
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až asi do 1/3 směrem k hlav. žilce nebo
ke spodině čepele v úkrojky uspořádané zpeřeně
nebo dlanitě
lata
- jednoduché hroznovité květenství s hlav.
stonkem (vřetenem) nejdelším, nesoucím kratší,
rozvětvené stonky postranní, z nichž nejdolejší
jsou nejdelší a nejmohutnější a další k
vrcholu laty se postupně zjednodušují a
zkracují
laxans,
laxativní - léčebný prostředek proti zácpě;
projímavý
léčiva
- látky používané přímo nebo nepřímo k ochraně
nebo k obnovení zdraví, ke zmírnění chorobných
příznaků nebo k rozpoznání nemoci
léčivé
přípravky - produkty získané vhodným
způsobem z léčiv nebo z biologického materiálu
a upravené do příslušně vhodné lékové formy;
připravují se magistraliter nebo hromadně,
tj. vyrábí je farmaceutický průmysl
léčivé
rostliny - druhy rostlin, jejichž látky
obsažené v celé rostlině, v některém z jejich
ústrojů nebo v některé části, popř. látky
z rostlin určitými metodami vyizolované;
zabraňují vzniku nemoci, léčí nemoci již
vzniklé nebo účinkují jako látky léčení
podporující; léčivé rostliny (léčivky) se
užívají čerstvé (přírodní) nebo různě a
vhodně upravené (drogy)
lékopis
- úřední seznam léčiv, léčivých přípravků
a léků, jež má mít každá lékárna v jakosti
a složení, jak lékopis předepisuje; farmakopea;
pro ČSSR je závazný Československý lékopis
l, 2, vyd. 3. (ČsL 3) z r. 1970 a doplněk
1976; nové vydání se připravuje
léky
- léčiva a léčivé přípravky nebo jejich
směsi, které vydává lékárna nemocnému nebo
ošetřujícímu lékaři
leukémie
- nádorové bujení bílých krvinek; bělokrevnost
licho- - zdánlivý, nepravý, pouze
napodobující, např. lichoklas, lichookolík
apod.
lichopřeslen
- vrcholičnaté květenství v paždí křižmostojných
listů, složené z vidlanů, s květy ve zdánlivém
přeslenu kolem stonku a se značně zkrácenými
stopkami
lichozpeřený
list - zpeřený list, s vřetenem zakončeným
lichým lístkem
listen
- listový útvar, v jehož paždí vyrůstá květ
nebo větev květenství
listence
- pár listových útvarů na květní stopce
listová
čepel - do plochy rozšířená, nejčastěji
lupenitá část listu
lodyha
- nadzemní bylinný stonek odumírající v
témže roce, kdy vyrostl
lupenka
- druh kožní choroby neznámého původu; psoriasis
lusk
- jednopouzdrý plod z jednoho plodolistu,
zpravidla vícesemenný a otvírající se ve
zralosti dvěma chlopněmi (poloviny plodolistu),
jež u četných bobovitých rostlin vykonávají
vláhojevné pohyby, přičemž se často šroubovitě
zkrocují
lůžko
- plošně rozšířená až různě vyklenutá, někdy
i zdužnaťující vrcholová část stopky květu
nebo květenství, na níž vyrůstají, přisedají
květy
lyrovitý
list - jednoduchý list, s čepelí s vrcholovým
úkrojkem neděleným a mnohem větším než postranní
úkrojky, jež jsou přímo odstálé a směrem
dolů se postupně zmenšují
lysigenní
nádržka - nádržka v těle rostliny, vyplněná
výměškem a vznikající rozpuštěním stěn celého
souboru buněk a splynutím prostor buněčných
uvnitř neporušeného pletiva
macchie
[makyje] - původní souvislé a mnohdy obtížné
prostupné porosty vždyzelených keřů, rozšířené
hlavně v záp. pánvi evropského Středomoří
magistraliter
- léky, jejichž složení předepíše sám lékař
podle pravidel lékařského umění, používá
často i léčiva neoficinální čili podle předpisu
a návodu lékaře rozepsaná; po lékárnicku,
v lékárně připravené léky
malvice
- dužnatý plod, vzniklý zdužnatěním češule
a obvodových vrstev stěn spodního semeníku,
uvnitř s několika kožovitě blanitými, pergamenovitými
nebo peckovitě tvrdými pouzdry se semeny
marše
- ploché, úrodné nížiny podél mořského pobřeží,
chráněné hrázemi, protože se rozkládají
většinou pod úrovni průměrné výše přílivu
materia
medica [m. -dyka] - soubor léčiv i soubor
znalostí o léčivech
matoliny
- zbytky bobulí hroznů a stopek vinné révy
po odlisování moštu, s obsahem ještě ± 15%
šťávy
Mattioli
(Matthiolus) Pietro Andrea - italský
lékař (1501 - 1577), který od r. 1554 působil
v Praze jako lékař na královském dvoře.
V té době napsal také italsky svůj obsáhlý
spis o léčivých, dalších užitkových i exotických
rostlinách, v podstatě komentáře k lékařským
knihám Dioskoridovým. Kniha byla vydána
asi v 60 nejrůznějších jazycích. Do češtiny
ji přeložil zkušený přírodovědec a osobní
lékař císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z
Hájku a vydal Jiřík Melantrich z Aventina
r. 1562. Hájek významně zčeštil monstrózní
německou předlohu a položil důraz na domácí
léčivé rostliny, připojil i vlastní doplňky
a poznámky. V r. 1596 vyšel Mattiolův Herbář,
jinak bylinář, velmi užitečný... v novém
českém překladu Adama Hubera z Rysenbachu
a Daniela Adama z Veleslavína, s rozšířenějším
obsahem originálu. Faksimile tohoto vydání,
i menší zmodernizovaný překlad bez ilustrací,
vydal v letech 1924 - 1928 pražský nakladatel
Bedřich Kočí. V září r. 1982 vydalo pražské
nakl. Odeon výběr textu i ilustrací z překladu
Hájkova obsahující hlavně pojednání o klasických
a stále hoj. používaných léčivkách, dále
stati o potravních plodinách i některé zajímavé
kapitoly dokládající obtíže při hledání
cest v počátcích novověké botaniky. České
překlady Mattioliho Herbáře mají význam
nejen kulturně historický, ale trvalou a
vysokou hodnotu literární, uměleckou i výtvarnou,
zejména bezchybným vypracováním dřevorytů
pro věrné vyobrazeni reprodukcí rostlin
až celostránkového rozměru
mečovitý
list - list jednoduchý, čárkovitý, tj.
s úzkou, dl. čepelí, po celé délce stejně
šir., s hranou obrácenou ke stonku
měchýřek
- jednopouzdrý, suchý, velmi zřídka také
zdužnaťující plod z jednoho plodolistu otvírající
se podélnou skulinou na vnitřní (břišní)
straně, vícesemenný, zřídka jednosemenný
metabolismus,
metabolický - přeměna látek a energií v
živém organismu
metabolity
- chem. výsledky metabolických pochodů
migrant
- taxon stěhující se, přecházející z místa
svého vzniku do určitého území stejnou cestou
a ve stejné době; pro charakteristiku takového
migrátora jsou důležité směr migrace do
území, doba migrace a často také název území,
kudy migrace probíhala
migréna
- záchvatovitá, silná bolest jedné poloviny
hlavy, provázená často poruchou vidění a
zvracením
mitotický
jed - jedovatá látka ovlivňující, zpravidla
nepříznivě, průběh nepřímého jaderného dělení
(mitózy)
mnohomanželné
rostliny - rostliny s květy na témže
jedinci obou- i jednopohlavnými
monokultura
- pěstováni rostlin jednoho druhu na rozsáhlých
souvislých plochách
monosporická
izolace - vypěstování čisté kultury
mikroorganismu ze směsi pomoci jediné rozmnožovací
jednotky
monotypní
rod - rod obsahující pouze jediný druh
motýlovitý
květ - oboupohlavný, souměrný květ rostlin
bobovitých, jehož pětilístková koruna se
skládá z pavézy, křídel a člunku a tvarem
připomíná sedícího motýla s polorozevřenými
křídly
mozaika
listů - označení virové choroby rostlin
projevující se různotvarou skvrnitosti listů;
jinak též rovinné nebo prostorové uspořádání
listů vzhledem k dopadajícímu světlu
mrtnatý
- typ odění rostlin z chlupů velmi krátkých,
jemných a jen ± roztroušených
mucilaginózum,
mucilaginózní - léčebný prostředek slizový;
hlenotvorný
mul
- řídká, jemná bavlněná tkanina, upravená
jako obvazový materiál; sterilní hydrofilní
gáza, čistá nebo napuštěná, impregnovaná
různými léčivými látkami, řídká obvazová
látka, schopná nasávat vodu i jiné tekutiny
a prostá choroboplodných zárodků
mutace
- spontánní nebo uměle vyvolané náhlé dědičné
změny vlastností organismu
mutagenní
- mutagenní činitel, fyzikální, chemický
nebo spontánní faktor (popud není znám)
vyvolávající mutaci; mutagen
mydriatikum,
mydriatický - látka rozšiřující zornici
myelóza
- nádorovité bujení bílých krvinek v kostní
dřeni; leukémie, bělokrevnost kostní dřeně
mykóza
- onemocnění rostlin, živočichů nebo lidí,
vyvolané cizopasnými houbami, plísněmi
myotikum,
myotický - svaly ovlivňující
naboditý
list - jednoduchý list, s čepelí k vrcholu
zaokrouhleně se zužující a přecházející
v jeho středu náhle v dl., jakoby nasazenou
tuhou špičku
nadlisteny
- listové útvary na stonku rostlin nad asimilačními
listy a vznikající jejich redukci
náhradní
kořeny - kořeny vytvářející se na pod-
i nadzemních stoncích; adventivní kořeny;
u jednoděložných rostlin nahrazují četné
stonkové kořeny zaniklý kořen, vyrostlý
z kořínku klíční rostlinky, tvoří tzv. svazčité
kořeny
nákoutní
semenice - typ semenice víceplodolistového
a několikapouzdrého semeníku, v němž vajíčka
(jejich poutka) přisedají v “koutech”, v
úhlech, jež tvoří pravé přehrádky; středoúhlá
semenice
nálev
- vodný výluh, zpravidla rozmělněných rostlinných
části, připravený přelitím vřelou vodou
a ponechaný několik min. v klidu, po ochlazení
a procezený, viz také infúzum
narkomanie,
narkomanický - chorobná touha a nezhojitelná
chtivost po omamných látkách a jejich užívání,
při němž vzniká závislost na nich s následnými
tělesnými i duševními poruchami; drogová
závislost, toxikomanie
narkotikum,
narkotický - látka používaná k docílení
narkózy, útlumu vyšších mozkových funkcí,
takže nemocný necítí bolesti; látka tlumicí
bolest, uspávající, uklidňující; omamný,
omamující prostředek, viz také narkomanie
nástěnná
semenice - typ semenice, u niž vajíčka
(jejich poutka) přisedají, vyrůstají přímo
na stěně semeníku nebo na jeho pravých přehrádkách
nažka
- plod suchý, nepukavý a jednosemenný, vzniklý
z jednoho nebo několika plodolistů, někdy
i se zařízením pro rozšiřování vzduchovými
proudy, větrem
nehet,
nehetnatý - dol. zúžená a prodloužená část
volného korunního lístku
nekróza,
nekrotický - místní odumření tkáně působením
různých, silně účinkujících škodlivin
nektaria,
nektariový - sekreční útvary různého původu,
zpravidla v květech, ale i na mimokvětních
částech rostlin vylučující sladkou šťávu
neboli nektar; medníky
neoficinální
- léčiva, léčivé přípravky, léky a všechny
pomocné látky nezařazené do platného lékopisu
neolit,
neolitický - dějinné období lidstva pravěku
následující po paleolitu (starší doba kamenná),
datované ve střed. Evropě v době 5. - 3.
tisíciletí př. n. l, kdy člověk sice ještě
neuměl používat kovy, ale dovedl své kamenné
nástroje, nářadí, zbraně apod. hladit a
provrtávat, žil ve stálejších sídlištích
a zabýval se hoj., byť ještě zcela primitivním
zemědělstvím a chovem užitkových zvířat;
mladší doba kamenná
nervinum
- léčebný prostředek působící přímo nebo
nepřímo na nervovou soustavu a užívaný za
účelem jejího, vzpružení, povzbuzení nebo
naopak oslabení
neuralgie,
neuralgický - záchvatovitá silná bolest
v oblasti určitého obvodového nervu
neurastenie,
neurastenický - chorobná nervová slabost
a dráždivost, forma neurózy
neuritida
- zánět nervu
neurosexuální
- týkající se nervového systému ovlivňujícího
sexuální funkce
neurovegetativní
- týkající se vegetativního nervového systému,
např. vegetativní neuróza
neuróza,
neurotický - funkční onemocnění z poruchy
vyšší nervové činnosti narušující schopnost
přizpůsobení se prostředí a soulad mezilidských
vztahů, někdy provázené i úzkostí, neklidem,
dráždivosti, únavností a různými tělesnými
bolestmi
nitka
tyčinky - dol. jalová, převážně tenká
část tyčinky, prostoupená cévním svazkem
a nesoucí prašník
nivy
- porosty statných trav, trávovitých
nebo širokolistých květnatých bylin na vlhkách
stanovištích ve vys. horách
nomenklatorický
typ - rostlinný jedinec nebo preparát,
podle něhož původní autor vytvořil diagnózu
taxonu, soubor jeho význačných znaků a stanovil
jeho jméno; je to ustavující prvek taxonu,
k němuž je jeho jméno trvale vázáno bez
ohledu na to, zda se jedná o jméno správné
nebo o synonymum; podle Mezinárodního kódu
botanické nomenklatury je druh jako typ
pro rod, nomenklatorickým typem čel. je
typický rod
obal
- soubor listenů pod okolíkem
obalíček
- soubor listenů pod okolíčkem
obaly
květní - soubor lístků při obvodu květu
vyrůstajících na květním lůžku, jež jsou
v jednom nebo ve více kruzích, resp. ve
šroubovici, jsou tvarově a barevně stejné
(okvětí) čili nerozlišené nebo rozlišené
ve vnější zelený kalich a vnitřní, zpravidla
nápadně zbarvenou korunu, jsou volné nebo
srostlé; kalich může tedy být volno- nebo
srostlolupenný a koruna volno- nebo srostloplátečná
obdiplostemonie,
obdiplostemonický - opačné pořadí, přesunutí
v umístění dvou kruhů tyčinek, kdy vnější
tyčinky jsou místo zákališní zákorunní a
vnitřní zákorunní jsou zákališní
obkopinatý
list - jednoduchý list, s čepelí obráceně
kopinatého tvaru; opak kopinatý
obloukoběžná
žilnatina - zpeřená žilnatina, s žilkami
obloukovitě se pouze přibližujícími k okraji
čepele, nikoli končícími až v jejím okraji
obojaký
květ - květ s pohlavními ústroji samčími
i samičími, tj. s tyčinkami a pestíkem (pestíky);
oboupohlavný květ
oboupohlavný
květ - viz obojaký květ
obplodní
tyčinky - tyčinky vetknuté nitkami při
obvodu gynaecea, zpravidla na okraji miskovité,
lahvicovité nebo jinak utvářené češule
obsoletní
- zastaralý lék, vyšlý z užívání
obsrdčitý
list - jednoduchý list, s čepelí obráceně
srdčitého tvaru; opak srdčitý
obvejcovitý
- tvaru obráceného, teoreticky na špičku
postaveného vejce; opak vejcovitý
oddenek
- podzemní prýt některých vytrvalých bylin
oficinální
- léčiva, léčivé přípravky, léky a všechny
pomocné látky zařazené do platného lékopisu
okolíček
- dílčí květenství složeného okolíku
okolík
- jednoduché hroznovité květenství, s květy
na ± stejně dl. stopkách (paprscích) vyrůstajících
z vrcholku hlav. stonku
okolíkatá
lata - lata s postranními větvemi ±
stejně dl., připomínající tvarem okolík
okvětí,
okvětní - obal květu z lístků tvarem i barevně
stejných nebo ± stejných, nerozlišený ve
vnější kalich a vnitřní korunu
onkologie,
onkologický - nauka o nádorech, zhoubných
(maligních) i nezhoubných (benigních)
opěrná
liána - rostlina s tenkými, chabými
stonky, jimiž se opírá o živou nebo neživou
oporu postranními větévkami nebo ostny
oplodí
- obal plodu vznikající z pletiv stěn semeníku,
mnohdy také z květních obalů, češule nebo
jiných části květu; je nerozlišené nebo
rozlišené ve dvě nebo tři vrstvy různé podstaty
organoleptika,
organoleptický - obor zabývající se hodnocením
spotřebitelské Jakosti poživatin pozorováním
jejich smyslových vlastností, tedy vzhledu,
vůně a chuti tzv. organoleptickými zkouškami
osemení
- zpravidla suchá; blanitá, několikavrstevná
slupka semen vznikající z obalů (obalu)
vajíčka, někdy s chlupy nebo různými masitými
výrůstky; osemení chrání zárodek, popřípadě
i živné pletivo před škodlivými vlivy vnějšího
prostředí
osmóza,
osmotický - prolínání roztoků látek buněčnou
stěnou; samovolné pronikáni rozpouštědla
polopropustnou membránou z roztoku zředěnějšího
do koncentrovanějšího
palice
- klas se ztloustlým nebo zdužnatělým vřetenem
palisty,
palistový, palistnatý - listové útvary různé
velikosti a tvaru při spodině řapíku nebo
čepele přisedlého listu ve dvojici, v páru
paprseček
- stopečka okolíku nesoucí květ
paprsek
chmýru - jednoduchý, pérovitý chlup
nebo štětina chmýru
paprsek
okolíku - stopka okolíku nesoucí květ
nebo okolíček
paprsek
úboru - soubor jazykovitých květů při
obvodu úboru nebo vůbec tvarově odlišných
květů při obvodu úboru od květů v jeho terči
paprskující
květy - obvodové květy v ± plochém květenství,
jejichž koruna, korunní lístky jsou směrem
k vnější straně květenství zřetelně zveličelé
paradentóza
- vleklé zánětlivé onemocnění tkáně v těsném
okolí zubů, tedy zubního lůžka a dásní
parasympatikolytikum,
parasympatikolytický - léčebný prostředek
působící tlumivě na parasympatikus, tj.
část autonomního, vůli neovladatelného vegetativního
nervstva vystupujícího z míchy
parasympatikomimetikum,
parasympatikomimetický - léčebný prostředek
působící dráždivě na parasympatické nervstvo
parenterální
- vpravovaný do těla jinou cestou než zažívacím
ústrojím, tedy pomocí injekcí; mimostřevní
parkinsonismus
- nervová choroba projevující se ztuhlostí
svalů, ztrátou automatických pohybů a třesem;
třesavá obrna, Parkinsonova choroba (podle
anglického lékaře J. Parkinsona,1755 - 1824)
patologie,
patologický - nauka o chorobných pochodech
a změnách, o úchylkách v těle organismu
pavéza
- hor. a největší lístek koruny v květu
rostlin bobovitých, který v poupěti kryje
ostatní korunní lístky, tj. křídla a člunek,
viz také motýlovitý květ
peckovice
- dužnatý plod, s oplodím rozlišeným ve
tři vrstvy, ve vnější blanitou, střed. dužnatou
nebo hustě šťavnatou a vnitřní kamennou
pelatka
- drobný samčí pohlavní ústroj (gametangium),
jednobuněčný (řasy, houby) nebo mnohobuněčný
(mechorosty, kapraďorosty), v němž vznikají
pohyblivé samčí buňky
perikládium
- stopkovitě zúžená spodina květu, kloubnatě
napojená na vrchol stopky květu, čímž se
vytváří tzv. článkovaná květní stopka
peristaltika,
peristaltický - rytmické smršťování, stahování
hladkého svalstva trávicí trubice, střev
a žaludku
permeabilita,
permeabilní - vlastnost membrány propouštět
kapaliny nebo plyny; propustnost
perorální
- podávání léků ústy
peřenodílný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až asi do 2/3 směrem
k hlav. žilce v úkrojky zpeřeně uspořádané
peřenoklaný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až asi do 1/2 směrem
k hlav. žilce v úkrojky zpeřeně uspořádané
peřenolaločný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až asi do 1/3,
směrem k hlav. žilce v úkrojky zpeřeně uspořádané
peřenosečný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
až skoro k hlavní žilce v úkrojky zpeřeně
uspořádané
pesticidy,
pesticidní - chem. nebo biologicky působící
látky, sloužící v zemědělství a technice
k ničení nežádoucích rostlinných nebo živočišných
organismů; pesticidy se člení na fungicidy,
herbicidy, insekticidy a rodenticidy
pestík
- samici ústroj v květu krytosemenných rostlin,
vzniklý srůstem jednoho nebo několika plodolistů
a složený ze semeníku, čnělky a blizny,
přičemž čnělka někdy chybí a blizna pak
vyrůstá přímo z vrcholku semeníku
pětibratré
tyčinky - tyčinky květu srostlé nitkami
v pět svazečků
pilovitý
list - jednoduchý list, s čepelí na
okraji se zuby a zářezy špičatými a dopředu
namířenými, s přední stranou zubů kratší,
než je zadní
pleistocén,
pleistocénní - starší období a útvar čtvrtohor,
tj. nejmladší geologické doby; diluvium
plevky
- listeny na lůžku úboru nebo hlávky, v
jejichž paždí vyrůstají květy
Plinius
Starší (Gaius Plinius Secundus) [G.
p. seku-] - římský polyhistor (23 - 79),
znalec řady vědních oborů, z jehož literární
činnosti se zachovala pouze encyklopedie
přírodních věd o 37 knihách (Naturalis historia);
zahynul při výbuchu sopky Vesuv
plodenství
- soubor plodů vznikající z celého květenství
plodolisty
- listovité útvary v květech krytosemenných
rostlin srůstající převážnou většinou v
jednoplodolistový nebo víceplodolistový
pestík a nesoucí vajíčka
ploidie
- chromozomální stav v jádru pohlavních
nebo tělesných buněk organismu, vyjádřený
počtem sádek chromozómů
podcibulí
- terčovitá nebo kuželovitá spodní část
cibule, na jejíž svrchní straně přisedají
zdužnatělé šupinovité listy nebo zdužnatělé
listové pochvy a na spodní straně vyrůstají
svazčité, náhradní (adventivní) kořeny;
podpučí; podcibulí je zkrácený stonek
podlisteny
- listové útvary na stonku rostlin v místech
nad dělohami a pod asimilačními listy
polocizopasník,
polocizopasný - zelená rostlina čerpající
z hostitelské rostliny převážně jen roztoky
nerostných látek; hemiparazit, hemiparazitický
polyetylén
- plastická hmota (plast) vyrobená polymerací
etylénu, plynného nenasyceného uhlovodíku
se dvěma atomy uhlíku; typický termoplast,
přecházející teplem znovu do plastického
stavu a ochlazením opět tuhnoucí v pevnou
hmotu
polymerace,
polymerizace - polyreakce, při niž se nenasycené
molekuly základní látky slučují do větších
celků řetězovým mechanismem, aniž by vznikl
nějaký vedlejší produkt
polyneuritida
- zánět několika nervů najednou
polyploidie,
polyploidní - zmnožení počtu chromozómů
v jádrech tělesných buněk organismu na vyšší,
než je dvojnásobný (diploidní) a vždy v
násobku jednoduchého počtu chromozómů (haploidní
počet, n), jaký je v jádrech pohlavních
buněk (gametů) téhož druhu
postglaciál,
postglaciální - geologické období poledové,
se začátkem asi před 10 - 8 tisíci lety,
kdy ledovce staršího útvaru čtvrtohor (pleistocén,
diluvium) ustoupily natrvalo ± do dnešního
rozšíření; doba po posledním glaciálu, po
poslední pleistocénní ledové době
pouzdrosečná
tobolka - tobolka otvírající se podélnými
trhlinami na hřbetě srostlých plodolistů,
takže každá chlopeň se skládá z půlek sousedních
plodolistů
preglaciál,
preglaciální - doba předcházející pleistocénním
glaciálům, ledovým dobám a tvořící přechod
mezi neogénem, mladším z třetihorních útvarů,
a pleistocénem, asi před 1 miliónem let;
předledová doba
prekurzor
- vhodná výchozí, jednoduchá sloučenina,
z níž lze vyjít při syntéze složitějších
přírodních látek
prchavý
kalich - kalich opadávající již před
rozvitím květu
prokel,
proklový - velmi drobný mnohobuněčný útvar
u kapraďorostů nesoucí pohlavní ústroje
samčí a samičí společně nebo odděleně na
samostatných, zvláštních proklech
proteolýza,
proteolytický - rozklad, rozpouštění, rozpad
bílkovin
protetika
- nauka o umělé náhradě částí těla nebo
ztracených funkcí; zubní protetika je nauka
o technice zubních protéz, umělé náhrady
zubů, umělého chrupu
prýt
- stonek s listy, někdy i podzemní stonek
(oddenek) se šupinami
přehrádkosečná
tobolka - tobolka otevírající se podélnými
trhlinami na švech srostlých plodolistů,
přičemž se přehrádky středem poltí
přeslen
- tři nebo více listů (listových útvarů),
větévek nebo květů vyrůstajících ve stejné
výši na stonku
přetrhované
květenství - květenství složené z dílčích
květenství navzájem od sebe oddělených
přetrhované
lichozpeřený list - složený lichozpeřený
list, v němž se pravidelně střídají jařma
velkých a malých lístků
psoriasis
- viz lupenka
psychiatrie,
psychiatrický - nauka o duševních poruchách
a jejich léčení
psychoterapie,
psychoterapeutický - léčení duševních chorob
působením na centrální nervovou soustavu
hlavně sugescí nebo hypnózou; soubor léčebných
metod, jejichž základními prostředky jsou
slovo a chování lékaře
psychotropní
- ovlivňující psychický stav
pupek
- místo na semení, často zbarvením odlišné
od ostatního osemení, v němž se semeno oddělilo
od poutka, jímž bylo původní vajíčko spojeno
se semenici (rostliny krytosemenné) nebo
se semennou šupinou (rostliny nahosemenné)
purgativum,
purgativní - látka silně projímavá, vyvolávající
řídkou stolici, prudké projímadlo
pýřitý
- typ odění rostlin, s chlupy měkkými, krátkými,
roztroušenými až dosti hustými
Pythagoras
ze Samu - starořecký matematik a filozof
(asi 580 - 500 př. n. l.), jemuž se připisuje
známá Pythagorova věta, podle níž se v pravoúhlém
trojúhelníku obsah čtverce nad předponou
rovná součtu obsahu čtverců nad odvěsnami;
za podstatu světa prohlašoval číslo, jeho
filozofie, pozdější tzv. pythagoreismus,
byla směsicí matematické a lékařské vědy
a náboženské fantastiky, věřil v nesmrtelnost
duše, ale i v převtělování
racemát,
racemický - směs opticky inaktivní, tj.
rovinu polarizovaného světla nestáčí ani
vpravo, ani vlevo, protože jedna ze složek
téže organické sloučeniny je pravotočivá,
druhá levotočivá, čímž se optická aktivita
vyrovnává
rajonizace
- rozděleni zemědělské výroby podle pěstebních
podmínek v různých oblastech; vypracování
vědecky zdůvodněných podkladů pro správné
rozmístění zemědělské výroby
receptory
- smyslové buňky specializované na přijímání
podráždění (světlo, teplo, tlak, chem. vlivy),
uspořádané u vyšších organismů do složitých
smyslových orgánů, přijímači podnětů zvnějšku
organismu nebo z jeho nitra; čidla
redoxpotenciál
- hodnota udávající stupeň oxidace nebo
redukce měřeného materiálu, vy jádřená v
milivoltech nebo v jednotkách rH
reflektorické
dráždění - dráždivý reflexní popud ve
směru od orgánu vnímajícího popud přes senzitivní
nervy do příslušného nervového centra a
odtamtud přes motorické nervy k ústrojí
výkonnému, zpravidla ke svalům
rekultivace,
rekultivační - opětovná kultivace zanedbané
půdy, aktivní ochrana a tvorba půdního fondu
v oblastech zpustošených průmyslovou činností,
vytvářející cílevědomě biologickými, vodohospodářskými
a technickými prostředky úrodnou půdu na
neplodných výsypkách, poddolovaných pozemcích,
zbytkových lomech apod.
relativní
molekulová hmotnost - součet hmotnosti
jednotlivých atomů, z nichž se daná molekula
skládá (dříve molekulová váha)
relaxans,
relaxantní - látka způsobující relaxaci,
tj. ochabnutí, uvolnění tkání, hlavně svalových
relikt,
reliktní - taxon, přeživší nepříznivé podmínky
v místě svého uchováni, jež je součástí
jeho dnešního areálu
repelent,
repelentní - chemická látka odpuzující pro
lidi nebo užitková chovaná zvířata nepříjemný
hmyz, ale neusmrcující ho
respirátor
- maska chránící pracovníka před vdechováním
jedovatých látek, např. při postřicích chem.
přípravky na ochranu pěstovaných užitkových
rostlin
roborans,
roborativní, roborantní - léčebný prostředek
celkově posilující organismus
rozmnožovací
cibulky - opadavé pupeny s ± zdužnatělými
šupinami, jež se vytvářejí na různých částech
rostliny a jimiž se rostlina vegetativně
rozmnožuje
ruderál,
ruderální - rostlina vyskytující se skoro
výhradně na místech ovlivněných činností
člověka a s neobdělávanou půdou, tj. na
rumištích, odklizech, navážkách, pustých
místech, skládkách odpadků, na návsích,
u trati; rumištní rostlina
různočnělečnost,
různočnělečný - výskyt dvou i více typů
květů, jež jsou rozděleny na různé jedince
téhož rostlinného druhu a které se navzájem
liší délkou čnělky a s ní spojeným umístěním
prašníků v různé výšce v květu
řapíček
- řapík lístku
řapík
- stopkovitě zúžená dol. část listu
řepicovitá
koruna - srostloplátečná, paprsčitá
koruna, v dol. části dl. trubkovitá a nahoře
náhle rozšířená v šir. plochý okraj neboli
lem
secernovat
- vylučovat tkáňové nebo buněčné produkty
sedativum,
sedativní - léčebný prostředek tlumicí zvýšenou
dráždivost centrálního nervstva, celkově
uklidňující, mírnící bolesti
sekrece
- činnost žláz vylučujících látky nadále
potřebné, zužitkovatelné nebo až nezbytné
pro jiné buňky nebo tkáně téhož organismu
sekreční
buňky - buňky s živým obsahem (protoplastem)
uzavírající výměšek, sekret (silice, balzám,
sliz, olej, roztoky rozmanitých solí atd.)
velmi různého složení, který buňky vylučují
navenek (žláznaté buňky), nebo buňky s protoplastem
již mrtvým nebo záhy odumírajícím a v celé
své světlosti vyplněné výměškem (vyměšovací
neboli sekreční buňky)
sekretolytikum,
sekretolytický - látka rozpouštějící hleny
sekretomotorikum,
sekretomotorický - sekretolytikum uvolňující
hleny v průduškách a usnadňující vykašlávání
semenice
- dělivé pletivo plodolistu, z něhož se
vyvíjejí vajíčka
semeník
- dol. uzavřená a dutá část pestíku s vajíčkem
(vajíčky)
sepse
- chorobný stav, při němž baktérie kolující
v krvi prolomí v místě ložiska tkáňovou
bariéru, čímž dosavadní místní infekce dostává
celkový charakter; lidově “otrava krve”
schizogenní
nádržka - nádržka v těle rostliny, vyplněná
výměškem a vznikající rozpuštěním střed.
lamel souboru žláznatých buněk, jež se rozestoupí
a vytvoří souvislou nástěnnou výstelku (epitel)
ze sekrečních buněk vylučujících do mezibuněčné
prostory výměšek, sekret
schizolysigenní
nádržka - nádržka v těle rostliny, vyplněná
výměškem a vznikající zprvu schizogenním
způsobem a dokončená lysigenně; sch. nádržky
jsou většinou dosti šir. a obsahují hoj.
výměšku, např. ve flavedu pomerančů a citrónů
silikagel,
silikagelový - dokonale promytý a vysušený
gel, tj. ztuhlý, rosolovitý koloidní roztok,
v případě silikagelu kys. křemičité jako
jemně pórovitá látka s vys. adsorpční schopností,
používaná k vysoušení a čištěni plynů, jako
nosič katalyzátorů, v chromatografii apod.
sklerocium
- tvrdý, na povrchu kůrou opatřený útvar
nebuněčné nebo buněčné struktury, schopný
přečkat dlouhotrvající nepříznivé období
a vyskytující se v životním cyklu některých
hub jako jejich odpočívající stadium; nejznámější
sklerocium je snad námel
skleróza,
sklerotický - chorobné tvrdnutí, ztvrdnuti
tkáně nebo orgánu, .podmíněné zmnožením
tuhého vaziva, jehož vlákna se shlukují
v hrubší snopce a nahrazuji poškozenou nebo
zničenou vlastní tkáň; kornatění; často
se zužuje jen na poruchy paměti
složený
list - list, s čepelí rozdělenou na
jednotlivé, samostatné části zvané lístky,
jejichž uspořádání je závislé na charakteru
žilnatiny složeného listu (složené listy
zpeřené nebo dlanité)
solitéra,
solitérní - rostlina, nejčastěji okrasná,
vysazovaná jednotlivě, aby se výrazně uplatnil
její osobitý vzhled nebo růst
sortiment,
sortimentový - soubor, sbírka
souběžná
žilnatina - žilnatina skládající se
z většího počtu žilek, jež jsou rovnoběžné,
± stejně tlusté a nevětvené
souborný
druh - proměnlivý druh rozpadající se
v několik morfologicky odlišných i geograficky
oddělených poddruhů (subspecies), jež jsou
navzájem spojeny přechody nehybridogenního
původu; species collectiva [s. kolek-]
souplodí
- soubor plodů vzniklý z apokarpického gynaecea
jednoho květu
souprašné
tyčinky - tyčinky květu s prašníky slepenými
v rourku, jíž prochází čnělka; prašniky
se otvírají podélnou skulinou na vnitřní
straně, pyl se proto vysypává do prašníkové
trubky
spazmolytikum,
spazmolytický - viz antispazmotikum, antispazmotický
spermatozoid
- samčí pohlavní buňka, schopná samostatného
pohybu brvami; z vyšších rostlin mají typické
spermatozoidy pouze mechorosty, kapraďorosty,
rostliny cykasové a jinan z nahosemenných
spodová
čnělka - typ čnělky, jež vyrůstá na
semeníku blíže jeho spodiny
sprej,
sprejový - roztok k rozprašování, rozstřikováni;
rozprašovač tekutého léčiva, např. v chirurgii,
zubním lékařství, nebo vonného přípravku
(dezodor) v osobní hygieně
staminodium,
staminodiální - tyčinka ve vývinu v různém
stupni potlačená, neschopná vytvářet klíčivý
pyl; staminodiální neboli jalové tyčinky
se mnohdy mění na medníky, nektaria
standard,
standardní - modelová, přesně charakterizovaná
látka k ověřování čistoty produktů při různých
chem. reakcích, analytických postupech apod.
stélka,
stélkový - tělo nižších rostlin, nerozlišené
v kořeny, stonky a listy a ve vnitřní stavbě
zpravidla bez diferenciace pletiv
steroidy,
steroidní - organické látky v živých organismech,
důležité pro normální průběh jejich životních
dějů, některé z nich jsou fyziologicky vysoce
aktivní; ke steroidním látkám patří některé
vitamíny a hormony
stimulans
- léčebný prostředek s povzbuzujícím, vzpružujícím
účinkem, viz také excitans
stomachikum,
stomachický - léčebný prostředek podporující
chuť k jídlu, činnost žaludku a trávení
stomatologie,
stomatologický - nauka o chorobách ústní
dutiny, zubů a čelistí
strukturní
vzorec - chem. vzorec zobrazující pořadí
navzájem sloučených atomů, typ chem. vazby
a znázornění prostorového uspořádání sloučených
atomů
středoúhlá
semenice - viz nákoutní semenice
střelovitý
list - jednoduchý list, s čepeli na
spodině vykrojenou v ostrém úhlu ve dva
špičaté laloky směřující šikmo dolů
střídavé
listy - listy vyrůstající na stonku
jednotlivě, ve šroubovici
stvol
- bezlistý, bylinný stonek, zakončený květem
nebo květenstvím
subalpínský
stupeň - vegetační stupeň ve vys. horách
zahrnující porosty kleče (kosodřeviny),
s ojediněle vtroušenými stromy a s ostrůvkovitě
zastoupenými nivami, ve výšce mezi 1300
až 1800 m n. m.
subkutánní
- podkožní
substituent
- atom nebo atomová skupina, jež se v molekule
při substituci, nahrazení, vyměňuje
sudozpeřený
list - zpeřený list, s vřetenem zakončeným
jen hrotem nebo úponkou, nikoli lístkem
sukulent,
sukulentní - biologický typ rostlin suchých
stanovišť se silně zdužnatělými, šťavnatými
stonky a bez listů nebo naopak se silně
zdužnatělými, šťavnatými listy; vodní pletivo,
v němž se hromadí voda v období, kdy je
rostlinám k dispozici, je právě ve zmíněných
orgánech
sukus
- šťáva získaná vylisováním čerstvých rostlin
nebo některých jejich částí, zahuštěná nebo
i s přísadou cukru, alkoholu nebo glycerolu;
chem. konzervovaná ovocná šťáva jako základ
k výrobě sirupů, ovocných vín apod.
surogát,
surogátový - náhražka, napodobenina
sympatikolytikum,
sympatikólytický - léčebný prostředek působící
tlumivě na sympatikus, tj. část autonomního,
vůlí neovladatelného vegetativního nervstva
sympatikomimetikum,
sympatikomimetický - léčebný prostředek
působící dráždivě na sympatikus, viz také
sympatomimeticum
sympatomimetikum,
sympatomimetický - viz sympatikomimetikum,
sympatikomimetický
symptomatická
léčba - léčba zaměřená na odstraňování
nepříjemných příznaků choroby, nikoli na
přímé léčení její příčiny
synergovaná
léčba - úměrné zesilování účinku léku
kombinováním dvou nebo i více léčebných
prostředků ± stejně působících, takže jejich
podáním nastává sčítání výsledného účinku
synkarpický
semeník - semeník vzniklý srůstem dvou
nebo více plodolistů, přičemž vzniká semeník
jedno- nebo vícepouzdrý; synkarpické gynaeceum,
synkarpický pestík
systemická
látka - chem. látka hubicí různý hmyz;
vstřebává se a rozvádí v celé rostlině v
množství, jež postačí zahubit hmyzí škůdce;
působí i na místech rostliny, jež nebyla
systemickou látkou přímo zasažena
šartréska
(chartreuska) - jemně kořenně chutnající
bylinný, zelený nebo žlutý likér, nazvaný
podle pův. místa výroby, kartuziánského
kláštera Le grande Chartreuse [la grand
šartréz], poblíž města Grenoblu v jihových.
Francii; základem byl nejspíš lihový výtažek
zázvoru, puškvorce, chininové kůry, oddenků
anděliky a jistě i jiných siličných drog
šešule
- plod suchý, pukavý, ze dvou plodolistů
a dvoupouzdrý, vícesemenný, rozdělený druhotnou
blanitou přehrádkou, nejméně čtyřikrát delší
než šir.
šešulka
- krátká šešule, ± dl. jako šir. nebo nanejvýš
čtyřikrát delší než šir.
šroubel
- jednoduché vrcholičnaté květenství, odvoditelné
z vidlanu, z něhož se vyvinuji dceřiné větévky
jen na jedné straně, a uchýlené vždy stejným
směrem; vřeteno je závitkovité a nese po
jedné straně listeny a po druhé stopkaté
květy
štítnatý
list - jednoduchý list, s řapíkem asi
uprostřed rubu ± okrouhlé čepele a stojící
k její ploše ± kolmo
tablety
- okrouhlé, oválné nebo jinak formované
léky, připravené slisováním suché chemikálie
nebo práškované drogy; mají -být tak pevné,
aby snesly bez poškození přepravu a delší
uskladnění, ve vodě se však mají v nejkratší
době rozpadnout
taxon
- obecné označení jakékoli taxonomické,
systematické hodnoty nebo jakékoli třídicí
kategorie, systematické jednotky
taxonomie
- vědecké tříděni, zařazováni a popis žijících
i vyhynulých organismů na základě jejich
proměnlivosti, příbuznosti a vývojových
vztahů
terapie,
terapeutický - způsob léčení, léčba; ošetřováni
nemocných
terč
úboru - souborné označení květů ve střed.
části úboru, jež se stavbou, popř. i barvou
a pohlavím liší od květů v paprsku úboru
tetanus,
tetan - infekční onemocnění, ranná infekce,
způsobená jedem bacilu Clostridium tetoní(Flügge)
Bergey et al. (bas.: Bacillus tetani
Flügge; syn.? Plectridium tetani
Fischer); jed atakuje centrální nervstvo
a způsobuje křečovité stažení svalů; strnutí
šije
tetraploidní
rostlina - polyploidní rostlina se čtyřnásobkem
jednoduchého, haploidního počtu chromozómů
v tělesných buňkách
Theofrastos
- starořecký filozof, lékař a přírodovědec
(372 - 287 př. n. l.), žák a pokračovatel
Aristotela, největšího filozofa antického
Řecka; v botanice vytvořil první názvosloví
(terminologii) a roztřídil rostlinstvo
tinktura
- tekutina získaná vyluhováním drogy alkoholem,
éterem nebo vodou; také označení některých
roztoků, např. jódová tinktura
tlamatá
koruna - typ srostloplátečné, souměrné
pyskaté koruny, s hluboce rozeklaným okrajem,
s rozestálými pysky a otevřeným jícnem
tobolka
- plod suchý, pukavý, z více plodolistů,
jedno- nebo vícepouzdrý, otvírající se zuby,
chlopněmi, skulinami, dírami (póry), víčkem
nebo nepravidelně se trhající
tonicko-excitační
- léčebný prostředek zvyšující, posilující
tělesné síly a zároveň povzbuzující činnost
mozku, dýchání a krevní oběh
tonikum,
tonický - léčebný prostředek zvyšující tělesné
síly, posilující
tonizující
efekt - účin zvyšující napětí živé tkáně
tonus
- trvalý stupeň rovnoměrného napětí živé
tkáně, svalových vláken, pokud-jsou zaživa
ve spojení s příslušným nervem a jsou jím
inervována
toulec
- listen obalující nebo podpírající květ
nebo květenství
transpirace
- vypařování vody povrchem těla rostliny
triploidní
rostlina - polyploidní rostlina s trojnásobkem
jednoduchého, haploidního počtu chromozómů
v tělesných buňkách
trojbratré
tyčinky - tyčinky květu srostlé nitkami
ve tři svazečky
trojčetný
list - složený list, tvořený třemi lístky;
trojený list
trojený
list - viz trojčetný list
trombocyty
- krevní destičky, drobné útržky protoplazmy
s několika zrny reagujícími zásaditě; uplatňují
se při sráženi krve
tuf
- hornina z úlomkovitého nebo chem. vysráženého
materiálu, vytvořená sopečnou nebo posopečnou
činností, je pórovitá a používá se jako
snadno opracovatelný stavební kámen nebo
k výrobě draselných průmyslových hnojiv;
tuf vzniká také usazením ze sladké vody
(vápenný tuf neboli travertin)
tundry
- rozsáhlé roviny v polární vegetační oblasti,
většinou na trvale zmrzlé půdě rozmr zající
pouze na povrchu, rozkládající se v Arktidě
severně od sev. hranice lesů; jejich vegetaci
tvoří lišejníky, mechy, traviny, zakrslé
keře bříz a vrb a keříky borůvky, vlochyně,
klikvy a ostružiníku morušky
tvrdka
- suchý plod vznikající rozdělením pův.
dvouplodolistového semeníku, většinou na
čtyři části; tvrdka je tedy z poloviny plodolistu
tyčinka
- samčí ústroj nahosemenných a v květu krytosemenných
rostlin, zpravidla složený z nitky, spojidla
a prašníků, který je tvořen dvěma prašnými
váčky, každý z nich je ze dvou prašných
pouzder
typizace
- stanovení jednoho exempláře (typu), podle
něhož je vytvořena diagnóza taxonu a k němuž
se jméno příslušného taxonu váže
tyreotoxikóza
- soubor nežádoucích projevů zvýšené činnosti
štítné žlázy
úbor
- jednoduché hroznovité květenství s přisedlými
květy na lůžku, většinou různě zvětšeném,
a na zevní straně vespod se zákrovem
urogenitální
systém - močopohlavní, týkající se močového
a pohlavního ústrojí
urologie,
urologický - nauka o močovém ústrojí a jeho
chorobách
ušet,
ušty - volné úkrojky na obvodu srostlolupenného
kalicha nebo srostloobalného okvětí; u srostloplátečné
koruny se tyto úkrojky označují jako cípy
vaječná
buňka - samicí pohlavní buňka vytvářející
se u nižších rostlin v jednobuněčném pohlavním
ústrojí (oogonium), u mechorostů a kapraďorostů
v mnohobuněčném zárodečníku (archegonium)
a u semenných rostlin ve vajíčku
vakuola
- dutinka v protoplazmě buňky, vyplněná
buněčnou šťávou, slabými vodnými roztoky
rozmanitých látek
varieta
- taxonomická kategorie nižší než poddruh,
vnitrodruhový taxon pro označení populace
slabě dědičných odchylek, podmíněných stanovištními
činiteli v areálu populace; variety druhu
(nebo poddruhu) jsou spojeny často hoj.
nehybridogenními i hybridogenními přechody;
odrůda (nikoli souznačné, ale chybné označení
kultivaru pěstovaných kulturních rostlin)
vázomotorický
- cévohybný, inervující hladké svalstvo
a působící změnu průsvitu cév; vázomotorické
nervy mají centrum v prodloužené míše (též
vasomotorický)
vegetativní
rozmnožování - vznik nové rostliny z
jednoho rozmnožovacího základu, a to z vegetativní
části mateřského těla
venostáza,
venostatický - městnání krve v žilách
venotonikum,
venotonický - prostředky zlepšující pružnost
žil
vermifugum,
vermifugní - viz anthelmintikum, anthelmintický
vidlan
- jednoduché vrcholičnaté květenství, jehož
hlav. stonek (vřeteno) je zakončen květem,
pod nímž vyrůstají vstřícné dvě stejné tlusté
větve, zakončené rovněž květem, které hlav.
stonek přerůstají a obdobně se dále větví
vijan
- jednoduché vrcholičnaté květenství, odvoditelné
z vidlanu, z něhož se vyvinují dceřiné větévky
jen na jedné straně a uchýleně střídavě
napravo a nalevo; mladý vijan má vřeteno
spirálně stočené, později se narovnává a
květy tvoří dvě řady vedle podpůrných listenů
vitiligo
- získaný, místní nedostatek barviva v kůži
ve formě nepravidelných bílých skvrn
vitrum,
in vitro (lat) - sklo, ve skle, tj. pěstovat
organismy ve zkumavce nebo v jiném skleněném
prostředí; opak je in vivo, tj. za života,
mimo umělé, uzavřené prostředí
vlnatý
- typ odění rostlin, s chlupy jemnými, nepříliš
hustými, jen volně vzájemně propletenými
(chlupy lze rozeznat i od sebe oddělit)
vrcholík
- jednoduché vrcholičnaté květenství,
s větvemi ± rozvětvenými, vyrůstajícími
v paždí střídavých listenů, přerůstající
mateřský stonek a obdobně se dále větvícími
vrchoviště
- rašeliniště napájené převážně dešťovou
vodou a narůstající mohutně ve svém středu,
a proto tam ve srovnání s obvodem vyvýšené,
na svazích často s hlubokými jezírky
vroubkovaný
list - jednoduchý list, s okrajem čepele
velmi mělce děleným ostrými zářezy v zaokrouhlené
zuby
vstřícné
listy - dva listy vyrůstající na stonku
proti sobě ve stejné výši
vykrajovaný
list - jednoduchý list, s okrajem čepele
hlouběji rozděleným, se zaokrouhlenými zářezy
a špičatými zuby
zákališní
tyčinky - tyčinky umístěné v květu v
kruhu v postavení za lístky kališními, nikoli
aby se s nimi střídaly, jak je obvyklé podle
zákona alternace, podle něhož se květní
části rozestavěné v kružnicích za sebou
jdoucích zpravidla střídají
zákorunní
tyčinky - tyčinky umístěné v květu v
kruhu v postaveni za lístky korunními, nikoli
aby se s nimi střídaly; zákorunní i zákališní
tyčinky se označují také jako tyčinky superponované,
tj. položené, umístěné v postavení za lístky
korunními nebo kališními, nikoli mezi nimi,
ovšem až v následujícím kruhu
zákrov,
zákrovní - soubor listenů na zevní straně,
vespod pod úborem
zárodečník
- mnohobuněčný samičí pohlavní ústroj (gametangium),
mnohdy lahvicového tvaru, u mechorostů,
kapraďorostů a nahosemenných rostlin, v
němž se vytváří vaječná buňka
zárodečný
vak - buňka v pletivném jádru vajíčka
semenných rostlin, později pletivo několika-
až mnohobuněčné s vaječnou buňkou
zastřihávaný
list - jednoduchý list, s čepelí rozdělenou
ostrými, nestejnými zuby a zářezy, jež nesahají
přes 1/4 šířky (hloubky)
čepele
zmuchlaná
vernace - způsob uložení listu v pupenu,
v němž je nepravidelně zmuchlán, namačkán
zoochorie,
zoochorní - způsob diseminace, tj. rozšiřování
rostlin jejich rozmnožovacími částicemi
(diasporami) pohlavního nebo nepohlavního
původu, a to prostřednictvím živočichů
zpeřený
list - složený list, s lístky sestavenými
ve dvou řadách l proti sobě
zubatý
list - jednoduchý list, s okrajem čepele
rozděleným tupými zářezy a špičatými zuby
směřujícími l k vrcholku čepele
žilnatina
- soubor žilek, tj. jednotlivých cévních
svazků nebo jejich skupin v čepeli listu,
listovém útvaru, lístku okvětí, kalicha,
koruny nebo kalíšku, jehož průběh je zřetelný
zejména na spodní straně čepele nebo lístku
|